Tragikomedie I

výkresy

Sousoší ve výklenku foyer "Činoherního klubu" v Praze.

polyester, mosaz a ocel
životní velikost
2003
fotografie Kristýna Moješčíková

 

Projekt vychází z původního záměru doplnit prázdný výklenek v Činoherním klubu v Praze. Na počátku byla myšlenka vytvořit tři figurální portréty zakladatelů Činoherního klubu - režiséra Ladislava Smočka, dramaturga Jaroslava Vostrého a režiséra a herce Jana Kačera. Tento původní záměr však nebyl realizován. Vytvořeno bylo jen několik skic a jeden schématický model.

 

 

Model rozmístění postav tří režisérů.

Tragikomedie II

Projekt sousoší do schodiště foyer Činoherního klubu v Praze, 2003, digitální fotografie variant, figury životní velikosti.

výkresy

Co: dvojice soch – sousoší - tragikomického dialogu, součást zábradlí schodiště.

Jak: plastový odlitek (polyuretan, epoxid, polyester) upevněný do zábradlí, které buď ponecháno původní, nebo provedeno zcela nové v kombinaci dřevo – kov, nebo dřevo - kov – polyuretan (akrylát).

Proč: dialog co - by nejtypičtější a snad i základní divadelní projev, zároveň navazuje na první obdobné sousoší ve výklenku divadla. Gesto (donucení) úsměvu vtahuje do problému napětí mezi tragédií a komedií. Oproti klasickému motivu povznášení a upadání (stahování k zemi) , který byl částečně použit u soch ve výklenku, tu jde spíš o komunikaci těchto dvou elementů a větší míru ironie. Kus tragického i komického v každé z obou postav. Motiv odráží i tragikomický nádech většiny her tohoto divadla. Jednou z funkcí sousoší by bylo i zakrytí šatny, respektive věšáků s oblečením při představeních. Sochy by vytvořily uvítací motiv přicházejícím divákům a tichou společnost šatnářkám a personálu. Ač dvojice, tvořila by doplňující, ale samostatný celek (prvek) k dvěma „rozmlouvajícím“ sochám ve výklenku a gesty nahradila louče světlonošů dřívějších divadel. „Odporně“ umělý plast tělově světlé barvy by vzbuzoval nutkání dotknout se a „osahávat“ povrch figury. Vždyť i chladné, kamenné neb bronzové sochy svatých jsou často ohmatáním obroušené a vyhlazené až do zežloutlého, pahýlového tvaru. Množstvím doteků, stejně jako ručním broušením pak teprve socha dostane svou auru.


Projekt nerealizován, ale v roce 2010 se na myšlenku dořešení schodišťového zábradlí navázalo v projektu zcela novém. Dokumentaci této realizace naleznete zde.