Úvod – předmět návrhu
Ideová studie kaple u hotelu Zlatý Orel. Kaple je primárně svým zadáním určena pro svatební obřady, ale předpokládá se její skutečné vysvěcení a může tudíž sloužit i běžným církevním obřadům. Jednou z nabízejících se možností je zasvěcení kaple sv. Kateřině (resp. Sv. Kateřině Alexandrijské).

Ideový záměr
Kaple je chápána především jako svatební, přesto může sloužit běžným církevním obřadům, případně i k osobní meditaci. Může se stát cílem nahodilých poutníků při cestě na Lysou Horu, nebo i organizovanou poutní záležitostí se všemi církevními prvky. Kaple je pojata jako centrální otevřený chrám, spíše decentní, komorní dispozice pro 6 - 12 lidí. Stavba je svou dispozicí oktogonální chrám, který má své historické kořeny již od počátků evropské kultury. Monumentální prvky stavby odkazují až k megalitickým stavbám starověku a provázejí chrámové stavby až do současnosti. Kaple má působit jako stavba, která zde stála již odedávna a svým tvaroslovím má korespondovat i s někdejším zámečkem Rothschildů. Zejména půdorys kaple, tvar hlavic sloupů a krov střechy je odkazem na poslední původní věž někdejšího loveckého zámečku. Kaple svým umístěním je pak umocněna stupňovitým ochozem, který je přerušen ve východní části svahem a stromem. Z jižní části je ochoz opatřen zábradlím, které jednak parafrázuje dobu vzniku stavebního komplexu, ale je i symbolickým kořenovým propojením s místem, z něhož vyrůstá a s nímž je vše pevně spjato. Zároveň je i symbolem pevného spojení, což má korespondovat s určením kaple. Symbolika prvků se dá najít i v dalších stavebních článcích kaple. Například spodní část krovu tvoří lomený kruh a její funkčnost jde ruku v ruce se symbolem světice, které kaple má být zasvěcena. Konečně i jednoduchý kříž oltáře je zvolen ve svém kompozičním provedení záměrně, neboť jako obrazové spojení principu mužského a ženského odkazuje k symbolům dalece předkřesťanským. Přesto však vyrůstá ze zdiva především jako symbol víry, spojení a smíření.

Širší vztahy
Celková koncepce umístění kaple a zapojení do krajiny s ní související, vychází ze stávajícího rozmístění okolních objektů, terenních úprav a provozního řešení svatebních obřadů. Kaple by měla navazovat na budoucí terénní parkové úpravy v okolí. Svým rozměrem a tvarem nepřevyšuje ani nenarušuje žádnou okolní stavbu celého komplexu hotelu, přitom zachovává svou čitelnost ze všech stran.

Popis stavby
Kaple sv. Kateřiny má dispozici rovnoramenného osmiúhelníku jako centrální sakrální stavba, lemovaného vnějším ochozem. Prostor kaple je téměř zcela otevřený - stěna je pouze v oltářní východní části. Železobetonový základ kaple tvoří stupňovitou podezdívku s kamenným obkladem a dlažbou. Na podezdívce stojí osm nosných pilířů ze žuly, které jsou pouze hrubě opracované, resp. čistě vylomené z bloku. V horní části pilířů je rozšíření, které vytváří decentní hlavice pilířů. Zeď je vyzděná lomovým kamenem (pískovec) pouze ve třech polích ve východní části kaple a tvoří kulisu pro oltář. Levé a pravé pole zdi je doplněno úzkým štěrbinovým oknem, pro doplnění přírodního světla. V horní části jsou pilíře přeloženy dřevěným trámovým věncem, na který navazuje tesařský krov střechy. Střešní krytina je klasický dřevěný štípaný šindel. Mobiliář kaple tvoří především jednoduchý oltářní kříž řecko - latinského typu. Je vytvořen z nerezové oceli „damasteel“ a je v ose přisazen k prostřední kamenné zdi. Před oltářním křížem, blízko středu kaple, se nachází menza (oltářní stůl) z hrubě lámaného žulového kamene. Horní část menzy je leštěná. V horní části krovu je upevněn zvon na zvonové hlavě s pákou, na niž je upoután provaz k obsluze. Osvětlení je řešeno LED světelnými svítidly, která jsou umístěna v dlažbě u vnitřního spodního okraje pilířů a v horní části nad středními vaznicemi.

Postup práce a časový harmonogram realizace:
· projektová dokumentace,
· získání potřebných povolení pro dosažení stavebného
povolení (souběžně s pracemi na mobiliáři kaple +
částečná výroba zábradlí, odlití zvonu)
· výkopové práce
· vyhotovení základů
· osazení nosných žulových pilířů
· osazení krovu
· vyzdění tří stěn
· osazení krytiny
· vyhotovení kamenné dlažby, schodů a ochozu
· osazení zvonu a mobiliáře kaple
· osazení zábradlí
· úprava parteru
· terenní úpravy

Použité materiály
· základ - železobetonová konstrukce s kamenným obkladem a dlažbou
· sloupy - žula
· kamenná zeď ve třech polích mezi sloupy - lomový pískovec
· trámová nosná konstrukce tvořící krov - smrk s povrchovou úpravou
· střešní krytina - štípaný dřevěný šindel
· menza - žula
· kříž - nerez (damasteel)
· zvon - bronz
· zábradlí - patinované železo
· osvětlení kaple -LED

Vizualizace ve formě videa.

• dokumentace ke stažení v pdf zde

výkresy

I. Úvod – předmět soutěžního návrhu

            Pomník je tvořen stromem, umístěném na základním podstavci ve tvaru kvádru. V rozsedlině stromu, resp. v místě křížení tří částí kmenů, sedí Marie Terezie v pozici vladaře na trůně.

II. Části díla a jeho realizace

Pomník sestává ze tří částí:

• Sedící postava Marie Terezie
• Podstavec – strom
• Vlastní podstavec - betonový kvádr  s osvětlením

Marie Terezie je v sedící pozici, s natočenou hlavou a  mírně pozdviženou a nataženou levou rukou. V pravé ruce drží královské (říšské) jablko. Figura je z bronzu, má realistickou modelaci s idealizací a určitou mírou stylizace a zjednodušením v duchu autorského rukopisu.

Největší částí je strom, který je zároveň monumentálním podstavcem a nedílnou částí celého sochařského díla. Představuje jakýsi stromový trůn královny a tvoří osu celého díla. Modelovaný bronzový odlitek stromu je doplněn kružbami - vrstevnatě umístěnými pásy - tvořenými z broušené nerez oceli. Tyto kružby tvoří lineární korunu stromu, zároveň zpevňují větve. Spojení nerez oceli a bronzu je provedeno kombinací mechanického spojení a svaru. Kotvení nosné vnitřní konstrukce stromu pomocí chemických kotev do základového betonu na základě statického posouzení.

Vlastní podstavec je tvořen základovým betonem a pohledovým betonem, který má povrchovou úpravu broušením.

Osvětlení:

- osvětlení tvoří 4 kusy vodě-odolných pojezdových svítidel zapuštěných v betonovém podstavci a osvětlují tak sochu zespodu.

III. Ideový záměr

Pomník představuje sedící Marii Terezii, jako arcivévodkyni rakouskou, královnu uherskou a královnu českou. Tato jediná žena na českém trůně je zde usazena do rozsedliny stromu, který je symbolickou lípou, zároveň však představuje spojení tří zdánlivě samostatných kmenů v jeden celek, který se dál člení a ve spirále rozrůstá do všech stran. Strom je symbolickým trůnem ženě, která stála na počátku reforem, dynamicky rozhýbala dění na evropském poli, odolala všem protivenstvím, aby se nakonec stala „tchýní“ celé Evropy. Tento organický trůn je genealogickým symbolem, který propojuje tři hlavní země, jimž byla hlavou. V neposlední řadě dílo odkazuje i na fakt, že zrovna Marii Terezii vděčíme za vznik velkého množství lesů na území někdejší monarchie. Právě nařízením Marie Terezie z roku 1752 se ukládala povinnost sázet stromy podél všech nových silnic. I tento park se nachází u silnice, čímž se toto dílo stává  téměř propojením pomníku významné panovnice, s památníkem všech stromů v českých zemích.

Pomník má dynamickou spirálovitou kompozici, která stojí v ose na základním čtyřstěnu. Využívá diagonálních detailů s horizontálním  lineárním podkreslením jednotlivých částí koruny stromu. Tyto skruže jsou nejen dynamickou prostorovou skicou či kresbou, která zjednodušuje ve vrstvách obrys stromu a jeho korunu, ale je i přeneseným a znásobeným symbolem koruny panovnice.

IV. Širší vztahy

    Umístění pomníku vychází z daného návrhu parkového prostoru Prašný most mezi ulicí Milady Horákové a bastiony opevnění Pražského hradu v Praze 6. V prostoru probíhají dokončovací práce stavby městského okruhu ve stopě Blanka. Pomník je tak soustředěn na centrální část parku s vodním dílem. Okolí tvoří parková úprava s květinami a lavičkami ve čtyřúhelníkovém rastru. V blízkosti se nachází dva objekty sloužící jako úniková komunikace z tunelu. Maximální výška těchto staveb se předpokládá 3,2m a neměly by tak pomník převyšovat. Pozadí pomníku při pohledu ze severu tak tvoří bastiony opevnění se siluetou pražského hradu.

V. Popis použitých materiálů díla ve finální podobě:

-         strom a figura: bronzový odlitek s černou patinou

-         kružby stromu: nerez ocel (broušená, pískovaná)

-         podstavec: pohledový hutněný beton s povrchovou úpravou

-         použité osvětlení – exteriérová svítidla určená k osazení do chodníku

VI. Postup práce:

-         předprojektová příprava

-         dokumentace pro územní řízení a stavebního řízení za účelem získání stavebního povolení

-         realizační dokumentace

-         výkopové práce, napojení na inženýrské sítě

-         ŽB základová konstrukce podstavce s osvětlením a přípravou pro kotvení stromu

-         realizace stromu a figury

-         umístění díla

Informace k soutěži naleznete zde.

• dokumentace ke stažení v pdf zde

výkresy

spoluautor: MgA. Michal Šmeral

architektonické řešení: Ing. arch. Pavel Malina

Úvod – předmět soutěžního návrhu

Dílo – socha básník Jan Skácel, představuje zastaveného poutníka nad městem. Vznášející se až levitující postavu, která je tvořena strukturou větví a kořenů révy.

Části díla a jeho realizace

Celé dílo vychází z trojúhelníkové kompozice a sestává ze dvou částí:

• Vlastní socha – strukturovaná kompozice postavy s větvenými kořeny
• Podstavec s nápisem – zvlněný terén v rámci parteru s plošinou pro sochu

Socha básníka je modelovaná jakožto struktura větví a kořenů. Základem je klasicky vymodelovaná figura básníka Jana Skácela, jehož tělo je prostorově obkresleno liniemi jednotlivých větví a kořenů. Vykreslování postavy (aktu) pomocí jednotlivých linií větví, šlahounů a kořenů révy je formou zjednodušení, resp. stylizace figurálního pojetí tohoto díla. Prvek realismu pak prostupuje skrze portrétní profil osoby básníka, který je promítnut přímo v obličejové části postavy a je formou portrétu. Postupně se vzdálenosti od tváře dochází k větší míře zjednodušení až odosobnění. Skrze nohy se jednotlivé větve stávají kořenovým systémem pyramidální kompozice.

Jako materiálu je použito pískované a zaleštěné nerez oceli a patinované oceli - barvené zlatou metalízou. Ve výsledku spolupůsobí stříbřitá barva kovu spolu se zlatou jako svěží prvek, který je zaznamenatelný i v pohledu ze vzdálenějšího okolí. V bezprostřední blízkosti se pak dílo stává romantizujícím až impresivním počinem, který je umocněn i použitím klasického kamene na podstavec sochy. 

Podstavcem skulptury je v podstatě celá vymezená plocha trojúhelníku původního terénu. Ten má uprostřed mírně vyzvednutou plošinu, na které je pomocí čepů osazena samotná socha. Kamenná plošina umocňuje pozici a umožňuje vnímání sochy jako takové. Odraz v leštěném povrchu bude navýšením pocitu z povznášení až levitace celého díla. Stane se nehybnou hladinou, do níž je možné vstoupit a pozorovat vnitřní prostor sochy a vnější podobu města pod sebou.

Na okraji obvodu desky, která tvoří podstavec je umístěn úryvek z básně Jana Skácela: „…Dozrál vinohrad, pod tíhou hroznů čas se sklání…“, mohou zde být rovněž iniciály autora a údaje o městě, jakožto investorovi.

Pro umocnění dojmu ze sochy je vhodné vytvořit i osvětlení díla. Vzhledem k podmínkám a neznalosti možnosti sítí, může autor osvětlení pouze doporučit. Eventuálním osvětlením by přicházela v úvahu zapuštěná exteriérová svítidla s bezpečnostními vlastnostmi, krytí v místě ukotvení blesků do základových betonů. Tato úprava by v noci velmi esteticky doplnila a zviditelnila celé dílo. Došlo by ke hře světel a stínů na vyhlídkové ploše a efektu odrazu světla od lesklého nerezu a metalízy, který je použit na strukturu větvených kořenů. Osvětlení je pouze doporučením nad rámec návrhu na ztvárnění sochy a není započítáno v cenové nabídce.

Ideový záměr

Skácel jako osamělý básník, který hledá klid v energii ze země a z vody. Jeho tělo vyrůstá z kořenů, které mohou být révou, ale stejně tak se sám stává kořeny vesmírného stromu. Koruna stromu je v nebesích, s básníkem je propojena větvemi i kořeny, které básníka poutají i svazují k místu. Skácel je zde zastaveným a osamělým poutníkem. Je sám minulostí, co hledal, bylo jím nalezeno. Na svět hledí svým osobitým směrem a osobitým přístupem. Je osamělý mezi lidmi, jako každý, kdo hledá podstatu skutečnosti. Ale ztrácí i kontakt s přítomností i proto je sám, zastaveným na cestě mimo čas, mimo pevnou zemi.

Samotná figura Jana Skácela, která je strukturou ztvárnění vyvýšena nad hlavami diváků nemá evokovat nadřazenost, aroganci, ale spíše osamělost až nepochopení okolím (společností). Přestože se nejedná o figurální akt v pravém slova smyslu, přeneseně i v náznaku se figura aktem stává, má vyjadřovat nadčasovost, a tím i trvalost vyjádření.

Všechny prvky na soše mají svůj význam, souvislost, symboliku a odvolávají se na práci a osobnost Jana Skácela. Celkově jde o komplexní a co možná nejvýstižnější zachycení osobnosti básníka.

Širší vztahy

Celková koncepce umístění sochy a zapojení do prostranství s ní souvisejícího, vychází z daného prostoru. Ten je řešen na trojúhelníkovém půdorysu, s nímž koresponduje i parter sochy. Samotná socha je pyramidální kompozice, resp. kompozice čtyřstěnu, který je opakovaně podtržen i náznakem spirály.

 Popis použitých materiálů díla ve finální podobě

Figurální část – svařovaná, případně čepy spojovaná nerezová a patinovaná ocel.

Podstavec – dlažba -  mozaika z formátu 6x6 cm.

Plošina pod sochou -  kamenná deska z několika kusů beze spár

Základ z prostého betonu v dimenzích stanovených statickým výpočtem na základě podrobných podkladů o zatížení a o vlastnostech základových půd.

výkresy

Pomník je tvořen postavou JUDr. Milady Horákové, která stojí uprostřed v sevření mezi čtyřmi stélami představujícími pilíře lejster.

Části díla a jeho realizace:
Pomník sestává ze tří základních částí:
• Postava Milady Horákové
• Čtyři stély - sloupy obdélníkového půdorysu
• Podstavec - betonový podstavec tvaru písmene „U“ s nápisem a osvětlením

Postava Milady Horákové je klasicky v hlíně modelovaná postava v mírně nadživotní velikosti. Modelace realistická, ale s idealizací a se zjednodušením v duchu autorského rukopisu s náznakem dobové „retro“ stylizace sociálního realismu 30. - 40. let. Na základě modelu se následně vytvoří bronzový odlitek.
Čtyři pilířovité stély jsou tvořeny ocelovými pláty, které představují postupně se vznášející až levitující listy lejster spisů. Listy jsou pevně propojeny nosnými pásy z nerez oceli, s perforací tvaru paragrafů. Jednotlivé pláty povrchově upraveny v matné bílé barvě evokující papíry lejster svázaných či nashromážděných do šanonu. Pilíře jsou v půdorysu pravoúhle rozmístěné kolem postavy, kterou v pohledech ze stran převyšují. Jsou od sebe vzdáleny poměrně těsně, postavu Milady Horákové v podstatě svírají. Samotná postava je vidět nejen v mezerách mez pilířovitými stélami, ale i v mezerách mezi jednotlivými listy.
Podstavec tvaru písmene „U“ je z broušeného pohledového betonu. V přední části je umístěn v pásu po obvodu podstavce bronzový nápis:
„ Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…“ poslední slova Milady Horákové.
Osvětlení - 4x venkovní, voděodolné osvětlení zabudované v betonovém podstavci mezi pilíři.

Ideový záměr:
Pomník představuje symbol odhodlanosti, statečnosti a nezlomení se v odporu proti totalitě. Osobnost Milady Horákové je zde zobrazena jako pevně stojící odhodlaná žena. Žena, která neustoupila v boji s mocí a s drsnou mašinérií překrouceného řádu. Je symbolicky svíraná v zajetí čtyř pilířů orwellovských ministerstev. Tyto pilíře jsou tvořeny postupně se vznášejícími papíry, resp. lejstry - předem sestaveného a připraveného scénáře. Prázdné listy se postupně vznáší vzhůru a vertikálně navozují dojem komínů. V opačném směru k zemi naopak dopadají na zem a překrývají místa symbolů čs. státnosti. Listy jsou svou ostrostí v protikladu k jemným tvarům lidského těla, v pohledu jej řežou a tříští, ale přesto svou omezeností zůstávají spoutány, neproniknou do středu k osobnosti. Osobnost Milady Horákové je zachycena jako vyrovnaná a odhodlaná žena, která stojí na svých pevných zásadách a víře. Jakožto předem odsouzená k smrti, je zobrazena bosá, což je drobným nadčasovým gestem, odkazujícím na symboliku zobrazování mučedníků. Víra samotná je zde symbolicky zobrazena jako sevřený kříž v mezerách pilířů a v jehož středu pevně stojí Milada Horáková. Podstavec památníku je tvarovým odkazem na symbol státnosti, resp. na (malý) státní znak. V podtextu pak zčásti tvarově odkazuje na jiné dílo nezlomného odhodlání. Zde však konkrétní znak a jeho prvky chybí záměrně (překryto pilíři).

Širší vztahy
Umístění pomníku vychází z daného prostoru, který je vymezený budovami a komunikací ve tvaru trojúhelníku. Navrhujeme jej umístit v dolní části trojúhelníku mezi komunikacemi - v místě dříve rostoucího stromu. Svým umístěním i proporcemi koresponduje s okolím - je dobře patrný v celém areálu náměstí. Přestože byla zvolena pro figuru jen mírněb nadživotní velikost, zachovává si pomník určitou míru monumentality i lidské měřítko. Vzhledem k výraznějšímu svažování náměstíčka, bylo zvoleno navrhnuté řešení podstavce, které umožní vyrovnat terén a vytvoří jednolitý masivní stupeň piedestalu. Hlavní pohled směřuje dolů, rovnoběžně s osou komunikace, do Valdštejnského náměstí. Nicméně dílo nejen svým textem vyzývá obcházet pomník dokola a vnímat pohledy ze všech stran.

Popis použitých materiálů díla ve finální podobě:
Figurální část – patinovaný broušený a leštěný bronz.
Čtyři pilíře (stély) - pláty z ocelového plechu (povrchová úprava - pozink a komaxit - bílá), vždy ze dvou stran drženy pláty pomocí pásů z nerez oceli.
Podstavec - pohledový beton, po obvodu je podstavec doplněn bronzovým nápisem.
Základ z prostého betonu v dimenzích stanovených statickým výpočtem na základě podrobných
podkladů o zatížení a o vlastnostech základových půd.
Nápis plastickým písmem z bronzu
Použité osvětlení – exteriérová svítidla určená k osazení do chodníku